Když mě Viktor Lošťák na začátku roku 2014 oslovil, jestli bych nechtěl kandidovat za uskupení Bystrčáci, tak jsem váhal. Nebyl jsem si jist, jestli chci plýtvat energií v současném politickém systému, kde jde víc o rivalitu a soupeření politických stran (a to nemluvím o horších věcech) než o řešení obecních věcí.
Vzal sem ale v úvahu moji nedůtklivost vůči některým společenským jevům a souhlasil.
Když se nám něco nelíbí, ale nic se s tím nepokusíme udělat, stáhneme se do pasivity, můžeme být brzo překvapeni, jak se věci zhoršují a mohou nás i zničit.
Líbí se mi v této souvislosti citát či přísloví:
Chtěl bych být tak silný, abych změnil věci, které změnit mohu, tak pokorný, abych přečkal věci, které změnit nemohu a tak moudrý, abych je od sebe odlišil.
(Píšu to jen zpaměti. Kdyby někdo znal přesné znění či autora, tak mi napište.)
- jsou politické uskupení aktivních lidí. Je to vidět i na zasedáních zastupitelstva. Asi si to Sociální demokracie dobře uvědomovala, když sestavovala tzv. koalici. Tolik aktivity vedle sebe nepotřebovala, mohlo by ji to zastínit. Zřejmě proto jsou Bystrčáci v tzv. opozici, byť po volbách třetí nejsilnější strana v Bystrci. To nám ale nebrání prosazovat věci, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou správné.